Ve čtvrtek 3. září 2009 proběhla v hotelu Bílá růže v Písku slavnostní vernisáž výstavy „Ta krásná holka z vily nad řekou. Dagmar Šimková (23. 5. 1929 — 24. 2. 1995)“.
Připomenout si pohnutý osud talentované umělkyně a hrdé vlastenky přišly desítky návštěvníků, mezi nimiž byly nejen bývalé spoluvězeňkyně a představitelé Konfederace politických vězňů ČR, ale také hosté z Austrálie a Švýcarska. O akci projevila nevídaný zájem regionální média i místní organizace.
Vernisáž zahájil radní města Písku ing. Otomar Gottstein, který ocenil úsilí organizátorů představovat tragické osudy lidí, kteří se nenechali zlomit komunistickým režimem a zejména oslovovat mladou generaci nepoznamenanou vlastní zkušeností s dobou před Listopadem 1989.
Autoři Mgr. Pavlína Formánková a Mgr. David Žaloudek, každý z jiného úhlu pohledu, vyjádřili své pohnutky vedoucí ke studiu a zpracování materiálů o dramatickém osudu Dagmar Šimkové.
Významný prostor k autentickému svědectví dostala noblesní paní Hana Truncová, která sugestivně zavzpomínala na dobu prožitou ve společnosti Dagmar Šimkové a její maminky Marty, která v mnohém nahrazovala mladičkým vězeňkyním vlastní maminku. Vždy optimistická paní Julie Hrušková měla pro návštěvníky navíc malé překvapení — vězeňský moták a dopis psaný legendárnímu redaktorovi Ferdinandu Peroutkovi, líčící poměry v tehdejší ženské věznici v Pardubicích.
K vrcholným okamžikům vernisáže patřila chvíle, kdy moderátorka Evženie Nízká s mimořádným citem přečetla ukázku z autobiografické knihy Dagmar Šimkové "Byly jsme tam taky".
Výstavu symbolicky otevřel ředitel festivalu Jan Řeřicha, zdůrazňující, že Mene Tekel představuje propojení generací a propojení myšlenek vedoucích k jednoznačnému odsouzení zla a násilí. Vyzdvihl mravní úsilí politických vězňů padesátých let a poděkoval za jejich odkaz, který bude dál prostřednictvím projektu Mene Tekel předáván co nejširší veřejnosti.
Po emotivním programu následovalo neformální setkání návštěvníků s pamětníky, historiky a pořadateli. K přátelské atmosféře přispěly swingové melodie, navozující dobu, kdy do hotelu Bílá růže chodila tančit protagonistka výstavy Dagmar Šimková. Chystala se sem i v osudný den, kdy ji Státní bezpečnost zatkla a na čtrnáct let zbavila svobody.
Výstava měla v malebném městě nad Otavou důstojnou předpremiéru a obohacená o další exponáty se stane jedním z bloků tradičního výstavního celku v rámci projektu Mene Tekel od 22. února 2010 v pražském Karolinu.
Autoři Pavlína Formánková a David Žaloudek s průvodkyní vernisáže Evženií Nízkou
Bývalé politické vězeňkyně s dramaturgyní
Četba úryvku z knihy Byly jsme tam taky
Dagmar Šimková prožila v komunistických vězeních 14 let
Do tohoto hotelu chodila Dagmar Šimková tančit
Více fotografií ve fotoreportáži: Vernisáž výstavy o Dagmar Šimkové v Písku
Foto: Jiří Nedvěd
Redakce: MK